Turku, hlavní město Finska

...totiž bývalé. Než bylo Finsko pod nadvládou Ruska. Říká se mu taky Åbo, to ale zase díky vlivu Švédů. Chudák, takové městečko a tolik problémů, než si člověk uvědomí, co to Turku vlastně je. V současné době je to především největší finské přístavní město a současně taková brána do Finska. Míří sem spousta trajektů. I já na jednom z nich byla, když jsme byly ve Stockholmu. 

Než jsme vyrazily na náš malý výlet, dočetly jsme se, že jde o město s bohatou historií. Je to první město, které ve Finsku vůbec kdy bylo založeno, někdy ve 12. století. Hezké, člověk se těší na krásné historické místa. Až na to, že přišel velký požár, celé město shořelo a do současnosti se z jeho velkolepé historie dochoval jen hrad. (Trochu přeháním, ale středověké budovy tady nenajdete)

Od Tampere je Turku vzdálené asi jen dvě hodiny cesty autobusem. Vyrazily jsme brzo ráno a za dvanáct hodin, které jsme pak ve městě měly, jsme ho stihly krásně prozkoumat.

Nejlepší je vydat se hned po příjezdu k Tuomiokirkko nebo jednoduše katedrále Turku. Je to jedna z finských nejcennějších památek. Stojí tam už od 13. století a po požáru, který zasáhl město prošla velkou rekonstrukcí. Zvnějšku ale stále vypadá středověce a stojí za vidění. Mně osobně se nejvíc líbily varhany a myslela jsem na Adamovy státnice z dějin umění. To klenutí, ta gotika.

A od katerdrály je pak nejlepší vydat se při řece k hradu. Je to moc hezká, 4 kilometry dlouhá, procházka. My jsme to vzaly skrze parky, městskou knihovnu a trhy na hlavním náměstí. Co mě nejvíc překvapilo, prodávají se tam houby. Praváky teda nejvíc, čerstvě posbírané a očištěné k dokonalosti. Myslela jsem na všechny doma, co rádi sbírají. Co by si asi pomysleli, takové barbarství tady v těch končinách.

Po všech zastávkách jsme doplnily energii na obědě v městské kryté tržnici. Poprvé za tu dobu, co jsem tady, jsem měla polévku. Mrkvovou, se zázvorem, srdíčko zaplesalo. To jsem potřebovala a když na ni znova myslím, tak se mi sbíhají sliny.

Na hradě jsme pak byly asi 2 a půl hodiny. Ne, že by tam bylo nějak moc krásných věcí, obrazů, fresek. To vůbec ne. Ale našly jsme si komnatu a tam jsme seděly a povídaly, dokud nás nebolely z toho sezení dolní záda.

hrad je ze dvou částí, původní je obestavěná trochu modernější, takže se mísí gotika a renesance v jedné památce

nejlepší zážitek z hradu je asi toto, převléct se za princezny a předstírat, že nám to tam patří :)

vnitřní část hradu, na nádvoří se chystalo letní kino

Celý den jsme pak zakončily, pro mě nejhezčím z celého dne, zážitkem. Našly jsme asijské bistro, uprostřed krásné části města, složené z dřevěných domečků. Tam, kde by ho nikdo nečekal. Měla jsem nejlepší, veganské, massaman curry. Něco tak dobrého jsem snad nikdy nejedla a ani mi nevadilo, že nemám maso a láduju se tofu. Všechno to bylo umocněné podzimem, který byl kolem nás a hladem, který jsme v tu dobu už měly. A když bych měla jet znova do Turku, bylo by to jen kvůli tomuto místu a dala bych si toho mnohem víc.

V této ulici...

...v této mini budce... 

...a já na to z celého výletu budu vzpomínat nejraději.

Se spokojenýma žaludkama jsme pak vyrazily udělat pár fotek na ty Instagramy a hurá zpátky domů. I když to focení bylo náročnější, než se zdá. Já totiž prostě nějak ten objektiv nemusím. Dokud za foťákem není někdo, před kým se nestydím dělat blbiny. Ale pár se jich povedlo, ty jsem dala na Instagram, jak bylo v plánu.

za objektivem mi to tady jde prostě nějak líp

K.