50 hodin ve Stockholmu
"Ta holka chvilku neposedí."
Já vlastně ani nevím, jak se to stalo, ale představuju si babičku, jak to říká o mojí ségře a úplně přesně si dokážu vybavit ten hlas a tón. Ale jestli to babička někdy řekla, to fakt nevím. Moje hlava už si tady pěkně vymýšlí. (Posílám pusu babičce Vilmušce)
Nicméně, co se stane, když časem chvilku v klidu neposedí ani ta druhá, starší a údajně rozumnější ze sourozenců? Koupí lístek na trajekt do Švédska, nebo půjde spát bez pohádky? Á je správně! Tak neuplynulo ani sedm dnů od příjezdu na nové místo k žití a už jsem znova balila batoh na další dobrodružství.
Na cestu jsme, spolu s Clarou a Vici, vyrazily v pondělí v 5:50 ráno a čekal nás 13 hodin dlouhý transfer. Nejdřív vlakem do Turku, bývalého hlavního města Finska. Tam přeskočit na trajekt směr Ålandy a Stockholm a zůstat přes celý den uvězněné na této osmipatrové mini-lodičce. Trajekt to byl vcelku vtipný. Plný hodně starých manželských párů, které to od devíti ráno rozjížděly na tanečním parketu za doprovodu kvílející "zpěvačky."
Jestli si vybavíte nějaké stereotypy o zábavě pro seniory, našli byste je právě tady. Bylo tam všechno - bingo, karaoke, zpěvačka s doprovodem na klávesy, posezení u klavíru, ... Byla to moje první plavba na tak velké lodi, takže mě překvapilo, kolik restaurací, nočních klubů, obchodů a kaváren je vlastně na takovém místě možné najít. I přesto jsme ale byly víc než šťastné, když jsme večer dorazily do Stockholmu a nemusely čelit další rundě binga, šlofíku na zádi, nebo kávě v restauraci na přídi. Po pár hodinách to, jak vám asi už došlo, přestane bavit. Výhled na vodu a všechny malé ostrůvky byl ale krásný. Našla jsem pár domků, kde by mi vůbec nevadilo trávit minimálně prázdniny.
Zmrzliny, obalené do několika vrstev oblečení. I když bylo krásně a teplo, na vodě to rozhodně neplatí.
Ve Stockholmu jsme se ubytovaly v hostelu Generator. Další mé poprvé a rovnou v pokoji pro šest osob. Eh. Já teda nevím jak vy, ale já k takovému stylu bydlení na cestách měla dost předsudků. "Co. když budeme na pokoji s nějakým úchylem?! Co, když nám někdo bude brát naše věci? A co třeba, když nás tam rovnou někdo zavraždí? Tři holky? Sdílený pokoj?!" Naštěstí měly holky s bydlením v hostelech mnoho zkušeností, z Evropy i Asie, a uklidnily mě, že se moje představy, hodné černé kroniky, nedějí. Že spaní na hostelu je fajn. A ten náš byl navíc opravdu moc pěkný. Hahaha!
Rozhodně jsem neměla štěstí začátečníka, první noc jsem téměř nespala a další ráno bylo jasno, že se stěhujeme do jiného pokoje. Tentokrát pro 4 a náš spolubydlící byl mnohem lepší. Díky za ohleduplné, milé a tiché chlapce. Co nepijou, nesmrdí, ví kam patří jejich špinavé ponožky a taky vědí, že sedat cizí holce na postel uprostřed noci není oukej. Co vám budu psát, na hostely jsem nezanevřela, ale rozhodně i díky němu na Stockholm nezapomenu. A to nepomohlo ani víno, které jsme si před spaním daly.
Víno koupené bez daně na trajektu, vychlazené v umyvadle na hostelu. Hodně studentské, že? :)
Vše ale napravila výborná snídaně (já měla velkou kopu slaniny s vajíčkama, mňam!) a káva. Hlavně teda ta káva, ta totiž na rozdíl od té finské konečně chutnala tak, jak by od kávy člověk čekal. Plán dne jsme neměly. Rozhodly jsme se, že vyrazíme do centra a uvidíme, kam nás nohy zavedou. A stihly jsme toho, díky tomuto rozhodnutí, vidět hodně. A taky ujít, 17 km.
Nejlepší asi bude, když nechám mluvit fotky. Takže scrollujte, je jich dneska víc.
Náměstí Stortorget ve starém centru města - Gamla Stanu. Říká se mu taky náměstí "krvavé lázně." V roce 1520 nechal dánský král Kristián II. popravit přes 80 švédských politických protivníků a jejich hlavy rozmístil na celé ploše kolem náměstí.
Toto je na centru nejkrásnější. Úzké uličky, barevné, staré domy a ztrácení se mezi nimi.
Vlevo je vidět kousek Gamla Stanu, uprostřed začíná královský palác a vpravo stojí budova parlamentu.
A vyšlo nám hezky i počasí. Tady zrovna doplňujeme energii kávou a užíváme si začínající podzim.
♡
Město je to krásné, v mnohém mi připomínalo Prahu. Všude jsou k vidění kouzelné, historické domy, kostely, kapličky a ta krása je umocněná vodou a malými ostrůvky, které obklopují centrum Stockholmu. Staré město je možné projít během chvilky pěšky a to je fajn. Díky tomu jsme si užily každý koutek a uličku. Na Prahu ale Stockholm dle mého názoru nemá. Chybí mu nějaká atmosféra, nebo něco, co by pomohlo člověku se do města zamilovat. Co to ale je, to nevím a nedokážu to pojmenovat. Jednoduše město je to krásné, ale neohrozilo má oblíbená místa na zemi, které jsem mohla vidět.
Další den byl podobný, jako ten první. Ráno jsme vyrazily na další výbornou snídani. Ať žijí avokáda a skvělá káva podruhé! A z druhého dne mám i další tip- Ať už budete kdekoli, zkuste zjistit, jestli v daném městě nejsou Free Walking Tours. My jsme strávily 2 a půl hodiny s průvodcem, který byl skvělý a řekl nám toho opravdu hodně. Navíc v takové formě, že si hodně věcí i pamatujeme i teď a bavilo nás to. Je vidět velký rozdíl v porovnání s klasickými průvodci od cestovky.
Vstup do areálu parlamentu a starého města.
Na té pochůzce městem jsme taky dostaly tip na pekárnu, kde se dá sehnat údajně nejlepší skořicový, nebo kardamomový šnek, Kanelbullar. Když jsme tam vešly, tak jsem ani já neodolala a skořicový si koupila. Vtipné ohledně tohoto dezertu je, že se Finsko a Švédsko dohadují, čí jídlo to vlastně je. Každý tvrdí, že samozřejmě té země, ze které pochází. Švédský průvodce nám to ale tak hezky prodal, že věřím spíše tomu, že šneci jsou švédští. A to by bylo, abych neochutnala národní pokrm země, kterou jsem navštívila.
Tento šnek byl vlastně takové mé malé rozloučení s městem. Odpoledne jsme si už jen užívaly atmosféru města a sluníčko a k večeru jsem vyrazila na noční trajekt, zpátky domů, stihnout první hodinu v nové škole. Holky ještě nějakou dobu zůstaly ve Švédsku a tak jsem, opět neohroženě, sama samotinká, vyrazila do nejnižšího patra, pod nákladní prostor. Bez signálu, připojení k internetu, na 60 cm širokou postel s vínem. Jak jinak než z obchodu, kde jsem nakupovala bez nesmyslně vysoké daně. Jako každý druhý cestovatel (a alkoholik) na trajektu mezi těmito předraženými zeměmi. A cestu jsem zvládla hezky. Ve čtvrtek ve 2 hodiny odpoledne už jsem seděla v lavici a do diáře zapisovala termín první finské zkoušky, která mě čeká v říjnu.
U tohoto romantického západu slunce za Stockholmem jsem si vychutnávala švédský chleba, loučila se s městem a chystala se na noc v kajutě. Naštěstí jsem ji měla sama pro sebe. Po zkušenosti z hostelu, sdílené pokoje asi už bez mužského doprovodu vyhledávat nebudu.
moje luxusní, pětihvězdičková, kajuta v mínus druhém patře, pod vodou a auty
Snídani jsem si dávala při tomto krásném východu slunce, už ve Finsku. To byla nádhera!
Díky Stockholme, jsem ráda, že jsme se poznali.
A na závěr jedna myšlenka. Stejně je to cestování často hlavně o tom, najít nějaké fajn místo, kde si dát jídlo. Ráda bych proto na konec odložila fotky těch jídel, které jsem si tam moc užila. Nejsou vůbec švédské a není to cestovatelské. Trochu se stydím. Ale mňam! Chleba s avokádem. Mňam na druhou! Poké bowl se syrovým tuňákem. Což mi trochu říká, že jednou moje další cesty budou muset směřovat na Hawaii (kde je poké prý nejlepší a avokáda největší).
A neposedí a neposedí.
K.
Komentáře
Okomentovat