V minulém životě jsem určitě byla Finka | Měsíc ve Finsku

Je to tak! Mám nespočet důkazů, že jsem tady už někdy žila, co možná víc, že jsem byla skutečná Finka. Chce to jen trochu fantazie a všechno do sebe zapadá. Však uvidíte.

Na toto téma jsem se rozhodla psát v článku, který oslavuje první měsíc tady. Já vím, jsem tady už skoro dva měsíce (za týden), ale budiž mi omluvou ta kupa cestování, co teď proběhla. Viděli jste fotky na Instagramu?

Oslava prvního finského měsíce & nejlepší den tady

Vezmeme to pěkně po pořádku. Já vlastně nevím, ve kterém vesmíru se to stalo, ale měsíc mého dobrodružství utekl jako voda. Tady se to klišé naplnilo ještě víc. Každý říká, že něco plyne jako voda, ale zkuste si přijet do Finska. To je teprve něco. Já se ještě nestihla ani pořádně zorientovat a už jsem slavila.

Moje výročí s touto zemí vyšlo na neděli, což bylo skvělé, celý den volna je vždycky fajn, že? Nic moc jsem neplánovala a tak si mě plán našel sám a vyrazili jsme s holkama, doktrokama, jejich spolužáky a dalšíma výměnnýma studentama na chatu u jezera. Sedli jsme na autobus a za necelou hodinu jsme byli v nejkrásnější přírodě, jakou si dokážete představit. Dnes se může zdát, že přeháním. Ale jsem naprosto seriózní, nic krásnějšího jsem snad nikdy neviděla.

v téhle kráse ze žurnálu jsme trávili den

Měli jsme obrovské štěstí, protože celý týden pršelo a na tento den vyšlo počasí jak malované. Snad ta atmosféra, kterou jsme tam měli půjde cítit i z fotek. Po příjezdu jsme prošli les plný hub, které nikdo nesbírá a najednou jsme byli na samotě. Na malinké chatičce, bez přívodu teplé vody, bez splachovacího záchodu, ale zato se saunou a výhledem, který má nevyčíslitelnou hodnotu. A i když v půlce září bývá ve Finsku zima jak u nás v listopadu, díky slunci bylo všechno naprosto v pořádku. Kluci rozdělali oheň, já se seznámila s holkama z Itálie (prý bych měla určitě navštívit Bergamo, tak snad to klapne), vyrazila na plavbu po jezeře a poprvé v životě taky pádlovala! Severské slunce udělalo typickou skandinávskou atmosféru, stromy se v jeho světle třpytily a jezero se lesklo jak křišťálový lustr.

čau mami, já pádluju (a moc mi to nejde)

Jídlo z grilu bylo super! (tip: Grilované žampiony, naplněné sýrem Philadelphia, nebo krémovou Lučinou. Zkuste to, nebudete litovat, slibuju.) A nebyla by to návštěva chaty, kdyby se nešlo i do sauny. Já měla v tu dobu senzor na monitoraci glykémie, který nesmí do teplot nad 40°C a tak jsem se vydala na procházku po okolí. Líbilo se mi to. Užívám si i ty chvilky sama se sebou. Domů jsme dorazili někdy kolem deváté večer a já usínala příjemně unavená s vědomím, že to byl nejlepší den, který jsem tady zažila. Obyčejný. V přírodě, kousek od Tampere. I tak to bylo to nejkrásnější, co jsem si jen mohla vysnít. Asi to bylo to světlo, možná štěstí na lidi a nebo ty grilované žampiony. Ale s čistým svědomím můžu říct, že jsem byla šťastná.

 Venku sice v době jídla už bylo chladno, ale stálo to za to a po sauně došlo i na koupání v jezeře. 

5 Finů, 4 Italové, 2 Němky a já, ne to není začátek vtipu :)

Konspirační teorie o mém minulém životě

Jak jsem slíbila na začátku, mám pár důkazů o tom, že jsem v minulém životě byla žena/muž/pes/... ze severu.

1. Něco jako národní pití Finů je Original Long Drink. Seženete ho ve skle, v plechu, čepovaný v barech.  Je to mix finského ginu a grepové sodovky. Proč to ale souvisí se mnou? Já totiž ze všeho nejvíc na světě zbožňuju gin&tonic s limetkou, nebo citronem. Moje nejlepší kamarádka se mi za to směje, je totiž tým okurka (fuj!). Tato moje láska k ginu s citrusem je tak jistě ovlivněna mým minulým životem. Navíc album mé nejoblíbenější zpěvačky se jmenuje Lemonade. Citrusy v mém životě? Náhoda? Nemyslím si!
2. O Finech koluje mnoho stereotypů - jsou tiší, stydliví, mají rádi ticho a čas o samotě, když jdou po ulici tak sledují své boty a když jsou jóó sebevědomí, tak sledují boty lidí, kteří jdou proti nim. Hlavně ne žádný oční kontakt, mluvení s někým cizím, nebo nedej bože seznamování. Ha, to jsem já! Vím, není to moc obdivuhodné. Obzvlášť, když jsem si většinu dosavadního života myslela, že jsem extrovert. Ale nevadí. Teď, když to něco znamená, jsem na svou plachost i docela pyšná.
3. Kalsarikännit. Ptáte se, co to je? Jde o pojem, který označuje proces, při kterém jste doma, bez jakéhokoli úmyslu jít se bavit ven. Zůstanete doma, v pohodlném oblečení, ti otrlejší ve spodním prádle a jednoduše si vychutnáte jisté množství alkoholických nápojů. Ideálně sami. Ach, jak romantické. Jak vyhovující. A pro tento pojem mají i smajlíka, mrkněte.
4. Nesnáším léto. Nesnáším vymýšlet, co si na sebe obleču a přitom mít omezený výběr kritériem co nejmenšího pocení. Prostě ne. Léto vymyslel někdo zlý. Kdo nemá rád podzimní vrstvení, kdo si hoví v smrdutých lidech v hromadné dopravě a kapkám potu stékajících po zádech a lechtajících dotyčného, potícího se, chudáka. Ano, tím myslím sebe. Jaký jiný důvod bych jinak měla k tomu, že tak miluju místní chladno. Oooo, teploty kolem nuly, pojďte ke mně!
5. Příroda. Nic víc psát nebudu. Ta zdejší příroda. Miluju a občas mi ukápne slza dojetím.

A kdo i nadále pochybuje o mé severské příslušnosti, nechť se ozve nyní, nebo mlčí navždy.

K.