Jak jsem (pře)žila první týden v Tampere

Po příjezdu se vše zdálo složité, zamotané, nevěděla jsem co dřív. Plán přežití tak byl následující:

1. koupit jídlo
2. posnídat
3. plánovat den

Jednoduché, že? S jídlem, hlavně snídaní, jde vše lépe. To je důležité si pamatovat!

První den se nesl v duchu administrativy. Dát nové univerzitě vědět, že žiju, podepsat smlouvu k ubytování, domluvit si schůzku na cizinecké policii a zjistit, jaké je město. Když jsem si v květnu vybírala, kde bych chtěla bydlet, netušila jsem, jaké budu mít štěstí.

Bydlím mezi dvěma velkými jezery, Näsi a Pyhä a i když jsem ve třetím největším finském městě, cítím se trochu jako ve Zlíně a trochu jako na dědině na Moravě. Centrum města je plné cihlových domků, továren na výrobu obuvi a komínů. A i když bydlím v srdci města, mám to kousek do lesa, k jezerům i do školy. Jestli bych už teď měla říct důvod, proč bych tady jednou chtěla zůstat, byla by to jednoznačně příroda. To je taková nádhera, že se to nedá vyfotit, natož tak popsat.

Štěstí jsem měla i na lidi. Hned první večer jsem se seznámila s holkama, se kterýma tady trávím většinu času - Claru a Vici. Z celé studentské ubytovny jsme my tři pravděpodobně nejstarší (a já z nás důchodkyň jsem nejmladší). I když občas zajdeme do baru, dokážeme ocenit i večery s čajem (čtěte vínem) u stupidního seriálu na Netflixu a povídáním si. Ony mi pomohly se aklimatizovat, rychle si zvyknout na dění kolem mě a po administrativě prvního dne se mnou vyrazily prozkoumat jezero, veřejnou saunu a okolí bytu. Co se týká saun, Tampere je považováno za jejich hlavní město, je to asi tím, že tady můžete najít nejstarší finskou saunu. Je jich tady neskutečné množství, každý byt, ubytovna (i ta nejhorší, jakou si dokážete představit) a pláž mají svou saunu.

Super tady je taky to, že je letos nadprůměrně teplo, takže příjezd na sever nebyl takový šok, jak jsem čekala. Nechyběly mi ani svetry, které mi přišly až 3 týdny po příjezdu. A i když jsme si na koupání v 17 stupních netroufly, i tak můžu říct, že bylo teplo. 

veřejná sauna - Rauhaniemi 

Celý ten první týden byl vlastně ve stejném duchu. Administrativa, rozvrh, seznamování se, orientační týden a teď pozor - běhání (!) a lov dobré kávy. S běháním to teda, i když jsem totální lenoch a každá minuta běhu je pro mě vždy téměř zázrak, bylo mnohem lepší než s tou kávou. Fini sice vypijí nejvíce kávy ročně na osobu, ale pardon! Ta hnědá voda, kterou tady ve velkém konzumují kolem kávy často ani neprošla. A tak jsem hledala kavárnu, stánek, nebo restauraci s dobrou kávou. Testovala jsem téměř každý den jeden vzorek až pak konečně - přišel balíček z Česka s kávou, mlýnkem a Clever dripperem. Sorry not sorry milá finská kávo.

A i když jsem často myslela na domov, tak se mi ani moc nestihlo tolik stýskat. Zaměstnat se programem, prozkoumávat, ztrácet se a je to. Člověk si pomalu zvykne a do některých míst se možná i zamiluje. Hlavně nesedět doma a nepřemýšlet. Tak se taky stalo, že jsem každý den ušla minimálně 8 kilometrů. Uznávám, to není moc strategické, ztrácet tuk takhle na zimu. Snad přežiju. Ahoj mami.

fotka vskutku kvalitní, ale naše první společná - mávám šátečkem všem milovníkům ostrých fotek

 oficiálně zvolený nejkrásnější kostel Finska, u toho bydlím

 městská tržnice

 Kristýna běžec. První den jsme zvládly 5 km. Kdo mě zná, ten ví, že to je můj supervýkon!

městská knihovna, jedno z mých hodně oblíbených míst

První týden, který byl o oťukávání, poznávání, možná taky trochu posouvání komfortní zóny jsme zakončily návštěvou zábavního parku Särkänniemi. Opět jsme u toho - já, totální poseroutka, která je ráda, když přežije řetízkáč, v kombinaci s novýma kamarádkama = poseroutka na nejhorší atrakci v celém parku. A bylo to super! Když jsme byly na ní, neřekla bych to. Rozhodně ne v těch částech, kdy jsme se otáčely o 360 stupňů. Ale ten smích, když jsme z ní slezly, vykřičené hlasivky a pocit hrdosti, to všechno za tu minutu hrůzy asi stálo.

K.